#londonbaby2014

23. května 2014 v 0:52 | Klara Bernklau |  na cestách
Jak už jsem psala v posledním příspěvku, zrovna jsem se vrátila ze superboží cesty do Londýna. Během posledních let jsem v Londýně byla několikrát, ale až teď jen sama, s předsevzetím nepřiblížit se k Oxford Street ani Big Benu, ale hledat vzdálenější místa nebo kavárny. Všechno začalo, když jsem před několika týdny uviděla na facebooku Kinfolku odkaz na setkání, pořádané v několika městech po celém světe v jeden den - sobotu 17.května. Vždycky jsem obdivovala fotky ze všech Kinfolk večeří a workshopů a říkala si, jak úžasné to tam musí být. A tak jsem si koupila lístek. Mohla jsem si vybrat Berlín, jako nejbližší místo, ale protože německy už neumím říct ani krevetu ani chřest, vyhrál Londýn. Původní plán byl zajet si do Dalstonu na otočku, sníst pár jídel a zase frčet domů. Ale jako vždycky, když někam jedu, zasekla jsem se na Yelpu a začala si poznamenávat pár míst, kam bych se mohla rychle zastavit. A protože seznam byl (ovlivněný něpřetržitým nočním sledováním Sherlocka a čtením rozhovorů s Cumberbatchem) delší a delší, otočka se prodloužila na necelé čtyři dny. Jestli máte chuť, pusťte si muziku a pojďte se se mnou do Londýna taky podívat.

Spala jsem u Sandry. Pokoj u ní v bytě jsem si zarezervovala přes Airbnb a můžu jedině doporučit, jinak bych se určitě nedostala do jedné z nejkrásnějších ulic, jaké jsem kdy v Londýně viděla. A nešla bych do Gail´s a nedala si ten nejlepší sendvič se šunkou a croissant. Nevím, jestli to bylo kvůli 24 hodinám na cestě nebo hromadě másla, ale jen kvůli tomu sendviči bych jela zpátky. Abych jen nejedla a měla taky trochu sportu, po obědě jsem se vydala na vyhlídku ze St. Pauls Cathedral, která je skvělá, ale bohužel nemá na výhled z The Shard - (druhé) nejvyšší budovy v Evropě. Za vstupné sice zaplatíte hrozně (hrozně) moc, ale jakmile se necháte vyvézt do nejvyšších pater, můžete tam zůstat jak dlouho chcete (do zavření). Já přišla před sedmou hodinou, což byla ta nejlepší volba. Je neuvěřitelně krásné sedět na podlaze, pozorovat západ slunce a rozsvicující se světla. Než jsem se nadála, bylo deset hodin a já šla na kutě.

Následující ráno patřilo Hampstead Heath, další části, kde jsem nikdy nebyla. Vyrazila jsem v šest ráno se stohem map, ale všechny jsem je zase schovala, když jsem kousek od zastávky uviděla malou pěšinu mezi stromy. Doteď nevím, kam jsem vlastně zašla, ale bylo to to nejkouzelnější místo, kde jsem kdy byla. Obzvlášť ráno, bez kohokoliv dalšího, v úplném tichu. Abych nezanedbávala foodblogerskou povinnost, po vyfocení asi stopadesáti fotek laviček a kopretin jsem pokračovala na brunch - do Workshop Coffee. Číšník nechtěl věřit, že zvládnu sníst francouzský toust z briošky s rebarborovým kompotem a brownies ještě k tomu, asi mě ještě nikdy neviděl snídat. Po zbytek dne jsem se už jen procházela sem a tam a pozorovala veverky a ležela v parku a šla s Lenkou na muzikál.

A pak přišla logisticky nejnáročnější sobota. Proč musí být všechny trhy v sobotu? Bála jsem se, že přijdu na Kinfolk párty pozdě, tak jsem musela zúžit výběr. Věděla jsem, že si nesmím nechat ujít legendární koblihy pekárny St.John , které prodávají právě jen v sobotu. Jednou za týden otevřou svojí výrobnu schovanou v Druid Street, což je bezva nápad - hledáním a chozením okolo jsem strávila hodinu a půl, to pak všechny výčitky ze snědění dvou koblih s vanilkovým a čoko krémem zmizí jako nic. Po koblihách jsem se vydala do Dalstonu, kde jsem k velké radosti z metra vyšla přímo na obří tržiště plné zeleniny, ryb, kuřat a prasečích nohou. Do setkání mi zbývaly ještě dvě hodiny, tak jsem se zastavila v maličké hipster kavárně Ivy´s Mess Hall a dala si smoothie z jablek, máty a zázvoru. Potom jsem sebrala odvahu a šla do Dalston Pier - místa konání Kinfolk setkání. Pokud jste někdy viděli fotky z Kinfolk událostí a říkali si, jestli jsou ve skutečnosti tak skvělé, jak vypadají, tak jsou. Pořadatelkami byly blogerky z Juniper&Lily a spousta dalších blogerů, fotografů a designerů, kteří připravili neuvěřitelné (!) menu, jehož hlavním motivem byla mořská sůl, a sami vytvořili všechny dekorace. Abyste měli ještě lepší představu, přečtěte si menu, já jsem měla plné ruce práce (=příborů) a nestihla vyfotit ani většinu.

PEACH & THYME SPRITZER
MOJITO
WHITE WINE

BREAD FROM THE E5 BAKEHOUSE
PISTACHIO & ROSEMARY PESTO
SIMPLE GARLIC PRAWNS
INFUSED BUTTERS
SELECTION OF COLD MEATS & CHEESES
SEA SALT ROASTED ARTICHOKES
HONEYED BEETROOT & PEAR WITH CORNISH BLUE

SALT BAKED WHITE FISH
STICKY SALMON WITH LIME
ROAST CHICKEN WITH POMEGRANATE SEEDS
SUMMER WATERCRESS & QUINOA SALAD
BUTTERED SPRING GREENS WITH HAZELNUTS
GRILLED PEACH WITH SPINACH & MANCHEGO
NEW POTATOES WITH MINTED YOGHURT
CUCUMBER & CLEMENTINE SALSA
WILD GARLIC & ASPARAGUS TART

THE PRESSERY SALTED CARAMEL TART
WHIPPED COCONUT & HONEY CREAM
YOGHURT & HONEY SEMI FREDO WITH ROASTED RHUBARB
WATERMELON & RASPBERRIES IN AN ELDERFLOWER JUS

partneři:

TOAST / LABOUR&WAIT / FOX&FAVOUR / FIN&FLOUNDER / LUCY PANES / DEBORAH PANES / RINCY KOSHY / KRISSY TOSI / 31 CHAPEL LANE / TAYLOR JAKUBKE / THE PRESSERY


Ale nešlo jen o jídlo. U jednoho stolu se sešlo asi 40 umělců z různých odvětví a bylo tak inspirativní poslouchat jak se kdo dostal k tomu co dělá, že i já jsem si najednou začala myslet, že taky něco dokážu a budu jednou dělat co mě baví a odcházela jsem s nejlepším pocitem, jaký jsem v poslední době zažila. Po cestě do bytu přes Notting Hill jsem si všimla maličkého kina, které před pár minutami začalo promítat. Nevěděla jsem, jaký film, ale jen tak jsem si koupila lístek a sedla si dovnitř. Vypadalo to na romantiku s Kirsten Dunst, pak ale další a další postavy umíraly s rozbitou hlavou a romantika zmizela úplně.

Poslední den jsem strávila v autobuse vedle paní, která říkala jen "doprdele, doprdele" a znechuceně pozorovala, jak jím krevety. Ale ani to nezměnilo nic na skutečnosti, že tohle byly ty nejkrásnější dny, jaký jsem kdy v životě zažila





 


Komentáře

1 Jana Jana | Web | 23. května 2014 v 7:17 | Reagovat

Sou to nádherný fotky, nafotilas to osobitě a fakt se to povedlo :-)

2 Kristina Kristina | E-mail | Web | 23. května 2014 v 13:54 | Reagovat

Krása krásoucí.

3 katerina katerina | 23. května 2014 v 20:06 | Reagovat

Vy fotíte prostě neuvěřitelně! Až mám chuť si jít koupit letenku...

4 cakedays cakedays | Web | 23. května 2014 v 22:10 | Reagovat

[3]: jen do toho!

5 idees . idees . | Web | 24. května 2014 v 12:33 | Reagovat

Tohle jsou jedny z nejkouzelnějších fotek, jaké jsem viděla za poslední hooodně hoodně moc dlouhou dobu. Když si je prohlížím, najednou si říkám, že život je vlastně strašně krásný, ale přitom vlastně jen ležím sama v posteli, plýtvám časem brouzdáním po internetu, bolí mě v krku a nevím, které starosti řešit dřív. A přesto na mě ty fotky tak silně působí. Klobouk dolů. Jdu se zvednout a něco dělat. Děkuji.

6 marcela marcela | 25. května 2014 v 20:53 | Reagovat

Tak jsem si potěšila oči i duši,krásný.

7 Šárka Šárka | E-mail | 27. května 2014 v 23:32 | Reagovat

Jen tiše závidím...., prostě nádhera!!!

8 Martina Martina | E-mail | 1. září 2014 v 10:56 | Reagovat

Ahoj! Je to nejkrásnější :) Úplně mám chuť se stěhovat! By the way, musela jsi tu otázku dostat už tisíckrát, ale budu kupovat nové vybavení a hrozně moc by mě zajímalo čím fotíš? Jakým tělem, ale hlavně jakým objektivem :) Prosím prosím smutně koukám!

9 cakedays cakedays | E-mail | Web | 4. září 2014 v 0:15 | Reagovat

[8]: Díky za komentář! Fotím Nikonem D600 s 50mm 1.8.

10 aridian aridian | Web | 7. září 2016 v 18:34 | Reagovat

půjčka online podbořany :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama