Květen 2014

#londonbaby2014

23. května 2014 v 0:52 | Klara Bernklau |  na cestách
Jak už jsem psala v posledním příspěvku, zrovna jsem se vrátila ze superboží cesty do Londýna. Během posledních let jsem v Londýně byla několikrát, ale až teď jen sama, s předsevzetím nepřiblížit se k Oxford Street ani Big Benu, ale hledat vzdálenější místa nebo kavárny. Všechno začalo, když jsem před několika týdny uviděla na facebooku Kinfolku odkaz na setkání, pořádané v několika městech po celém světe v jeden den - sobotu 17.května. Vždycky jsem obdivovala fotky ze všech Kinfolk večeří a workshopů a říkala si, jak úžasné to tam musí být. A tak jsem si koupila lístek. Mohla jsem si vybrat Berlín, jako nejbližší místo, ale protože německy už neumím říct ani krevetu ani chřest, vyhrál Londýn. Původní plán byl zajet si do Dalstonu na otočku, sníst pár jídel a zase frčet domů. Ale jako vždycky, když někam jedu, zasekla jsem se na Yelpu a začala si poznamenávat pár míst, kam bych se mohla rychle zastavit. A protože seznam byl (ovlivněný něpřetržitým nočním sledováním Sherlocka a čtením rozhovorů s Cumberbatchem) delší a delší, otočka se prodloužila na necelé čtyři dny. Jestli máte chuť, pusťte si muziku a pojďte se se mnou do Londýna taky podívat.

Spala jsem u Sandry. Pokoj u ní v bytě jsem si zarezervovala přes Airbnb a můžu jedině doporučit, jinak bych se určitě nedostala do jedné z nejkrásnějších ulic, jaké jsem kdy v Londýně viděla. A nešla bych do Gail´s a nedala si ten nejlepší sendvič se šunkou a croissant. Nevím, jestli to bylo kvůli 24 hodinám na cestě nebo hromadě másla, ale jen kvůli tomu sendviči bych jela zpátky. Abych jen nejedla a měla taky trochu sportu, po obědě jsem se vydala na vyhlídku ze St. Pauls Cathedral, která je skvělá, ale bohužel nemá na výhled z The Shard - (druhé) nejvyšší budovy v Evropě. Za vstupné sice zaplatíte hrozně (hrozně) moc, ale jakmile se necháte vyvézt do nejvyšších pater, můžete tam zůstat jak dlouho chcete (do zavření). Já přišla před sedmou hodinou, což byla ta nejlepší volba. Je neuvěřitelně krásné sedět na podlaze, pozorovat západ slunce a rozsvicující se světla. Než jsem se nadála, bylo deset hodin a já šla na kutě.

Následující ráno patřilo Hampstead Heath, další části, kde jsem nikdy nebyla. Vyrazila jsem v šest ráno se stohem map, ale všechny jsem je zase schovala, když jsem kousek od zastávky uviděla malou pěšinu mezi stromy. Doteď nevím, kam jsem vlastně zašla, ale bylo to to nejkouzelnější místo, kde jsem kdy byla. Obzvlášť ráno, bez kohokoliv dalšího, v úplném tichu. Abych nezanedbávala foodblogerskou povinnost, po vyfocení asi stopadesáti fotek laviček a kopretin jsem pokračovala na brunch - do Workshop Coffee. Číšník nechtěl věřit, že zvládnu sníst francouzský toust z briošky s rebarborovým kompotem a brownies ještě k tomu, asi mě ještě nikdy neviděl snídat. Po zbytek dne jsem se už jen procházela sem a tam a pozorovala veverky a ležela v parku a šla s Lenkou na muzikál.

A pak přišla logisticky nejnáročnější sobota. Proč musí být všechny trhy v sobotu? Bála jsem se, že přijdu na Kinfolk párty pozdě, tak jsem musela zúžit výběr. Věděla jsem, že si nesmím nechat ujít legendární koblihy pekárny St.John , které prodávají právě jen v sobotu. Jednou za týden otevřou svojí výrobnu schovanou v Druid Street, což je bezva nápad - hledáním a chozením okolo jsem strávila hodinu a půl, to pak všechny výčitky ze snědění dvou koblih s vanilkovým a čoko krémem zmizí jako nic. Po koblihách jsem se vydala do Dalstonu, kde jsem k velké radosti z metra vyšla přímo na obří tržiště plné zeleniny, ryb, kuřat a prasečích nohou. Do setkání mi zbývaly ještě dvě hodiny, tak jsem se zastavila v maličké hipster kavárně Ivy´s Mess Hall a dala si smoothie z jablek, máty a zázvoru. Potom jsem sebrala odvahu a šla do Dalston Pier - místa konání Kinfolk setkání. Pokud jste někdy viděli fotky z Kinfolk událostí a říkali si, jestli jsou ve skutečnosti tak skvělé, jak vypadají, tak jsou. Pořadatelkami byly blogerky z Juniper&Lily a spousta dalších blogerů, fotografů a designerů, kteří připravili neuvěřitelné (!) menu, jehož hlavním motivem byla mořská sůl, a sami vytvořili všechny dekorace. Abyste měli ještě lepší představu, přečtěte si menu, já jsem měla plné ruce práce (=příborů) a nestihla vyfotit ani většinu.

PEACH & THYME SPRITZER
MOJITO
WHITE WINE

BREAD FROM THE E5 BAKEHOUSE
PISTACHIO & ROSEMARY PESTO
SIMPLE GARLIC PRAWNS
INFUSED BUTTERS
SELECTION OF COLD MEATS & CHEESES
SEA SALT ROASTED ARTICHOKES
HONEYED BEETROOT & PEAR WITH CORNISH BLUE

SALT BAKED WHITE FISH
STICKY SALMON WITH LIME
ROAST CHICKEN WITH POMEGRANATE SEEDS
SUMMER WATERCRESS & QUINOA SALAD
BUTTERED SPRING GREENS WITH HAZELNUTS
GRILLED PEACH WITH SPINACH & MANCHEGO
NEW POTATOES WITH MINTED YOGHURT
CUCUMBER & CLEMENTINE SALSA
WILD GARLIC & ASPARAGUS TART

THE PRESSERY SALTED CARAMEL TART
WHIPPED COCONUT & HONEY CREAM
YOGHURT & HONEY SEMI FREDO WITH ROASTED RHUBARB
WATERMELON & RASPBERRIES IN AN ELDERFLOWER JUS

partneři:

TOAST / LABOUR&WAIT / FOX&FAVOUR / FIN&FLOUNDER / LUCY PANES / DEBORAH PANES / RINCY KOSHY / KRISSY TOSI / 31 CHAPEL LANE / TAYLOR JAKUBKE / THE PRESSERY


Ale nešlo jen o jídlo. U jednoho stolu se sešlo asi 40 umělců z různých odvětví a bylo tak inspirativní poslouchat jak se kdo dostal k tomu co dělá, že i já jsem si najednou začala myslet, že taky něco dokážu a budu jednou dělat co mě baví a odcházela jsem s nejlepším pocitem, jaký jsem v poslední době zažila. Po cestě do bytu přes Notting Hill jsem si všimla maličkého kina, které před pár minutami začalo promítat. Nevěděla jsem, jaký film, ale jen tak jsem si koupila lístek a sedla si dovnitř. Vypadalo to na romantiku s Kirsten Dunst, pak ale další a další postavy umíraly s rozbitou hlavou a romantika zmizela úplně.

Poslední den jsem strávila v autobuse vedle paní, která říkala jen "doprdele, doprdele" a znechuceně pozorovala, jak jím krevety. Ale ani to nezměnilo nic na skutečnosti, že tohle byly ty nejkrásnější dny, jaký jsem kdy v životě zažila






London, baby! {sneak peek}

19. května 2014 v 16:05 | Klara B |  na cestách
Ahoj všem! Je to zrovna pár hodin co jsem se vrátila z nejúžasnějšího a nejinspirativnějšího výletu svýho života. Na čtyři dny jsem si sama vyrazila do Londýna a už teď je mi smutno, že jsem zpátky. Chci zase obcházet všechny pekárny a kavárny, jíst nejlepší šunkový sendviče, schovávat se do neznámých parků a poslouchat u toho Mumford&Sons nebo sedět na zemi v nejvyššim patře The Shard. Nebo se znovu potkat se všema kdo byli na Kinfolk Gathering setkání, protože nikoho milejšího jsem ještě nepoznala. Díky všem fotografům a designerům si teď budu zase pár dní myslet, že všechno tohle má třeba smysl a já jednou nebudu sedět u počítače a psát faktury, ale sedět u počítače a mít tam jen fotky. Ale teď si jdu vybalit a začít sepisovat seznam míst, který v Londýně, až tam taky budete, nesmíte vynechat :)

PS: dodatečně děkuju všem, kdo jste pro Cake Days hlasovali ve Food blogu roku a dostali ho tak do TOP20. Díky!
PS2: Já, několik dalších blogerek a naše fotky jsme se objevily v nejnovějším Blesku pro ženy, můžete si nás zarámovat :)


SFF Holešovice

7. května 2014 v 21:13 | Klara B |  na cestách
V neděli jsem se stejně jako asi pět tisíc dalších lidí vydala do Holešovic na první ročník Street food festivalu. Kromě spousty návštěvníků a nejroztomilejších teriérů bylo všude hrozně moc jídla, za dvě hodiny jsem stihla ochutnat úžasné burgery z Dishe i We are burgers, bochánek s bůčkem, které chystali Jakub Bukáček a Honza Hlad, cupcake s burákovým máslem ze stánku Sugartown a jako dezert po dezertu kaštanovou palačinku od Galetky. Všechno chutnalo bezvadně a prodávající byli moc milí, snad se podobné akce budou konat ještě častěji :)